Prostě spratek

27. 02. 2014 13:30:24
Už jako malá holka, jsem byla dost problematická. Několikrát se mi povedlo své rodiče k smrti vyděsit mými záchvaty vzteku. Vždy když mi něco nechtěli dovolit, vyhrožovala jsem jim tím, že přestanu dýchat, nakonec jsem zmodrala a skončila v nemocnici. Když jsem přišla na to, že to nemá žádný efekt, přešla jsem na tvrdší taktiku.

Například jednou jsem v reklamě viděla panenku Chou-Chou a začala jsem přemýšlet o tom, proč bych doma měla mít obyčejné panenky, když bych mohla vlastnit jednu mnohofunkční. Už ze začátku jsem věděla, že tudy cesta nevede. Moje známky ve škole byly naprosto otřesné, jeden by řekl, že jsem prostě duševně zaostalá. Tak jsem si tedy vymyslela brilantní příběh. Přišla jsem ze školy jako každý jiný den a řekla své mamce. Dneska nám paní učitelka zadala speciální domácí úkol.

Prostě spratek

Musíme si opatřit panenku Chou-Chou na rodinnou výchovu. A věřte mi nebo ne, rodiče mi to vážně uvěřili. Teď si o mě asi myslíte, že jsem byla pěknej spratek, ale pozor, rodiče se mnou také často nehráli fér hru. Na druhém stupni mi maminka slíbila, že když se budu pilně učit a nebudu mít žádné špatné známky, dostanu štěně Aljašského malamuta.

A protože malamut bylo to jediné, po čem jsem jako malá holka toužila, propracovala jsem se až mezi největší šprty ve třídě. Pyšně jsem si to pelášila s vyznamenáním domů. Máma byla nadšená, dokonce upekla můj oblíbený čokoládový dort. Ale jen co došlo na otázku, kdy dostanu to své vytoužené štěně, ta mrcha matka se začala vykrucovat. A tak se vracíme zpátky k záchvatům vzteku, následujícímu zmodrání, nemocnici a špatným školním výsledkům.

Ráda jsem v dětství trápila svojí starší sestru. Protože ta na rozdíl ode mě vážně spratek byla. Jednou mě naštvala tak moc, že jsem se jí rozhodla pomstít. Ten den totiž měla zaracha, a máma jí nechtěla dovolit jít ven se psem. Chápete tu ironii? Ona psa má a já ne. Já se učila, ona ne. A tak ani nevím, jak mě napadlo, že si nazuje své boty, stejně neposlechne a půjde ven. Začala jsem přemýšlet (chyba). Vzala jsem osm připínáčků na nástěnku. Do každé z bot jsem nastražila čtyři připínáčky hrotem nahoru. Sestra začala ječet, pak brečet, a když máma zjistila, co jsem provedla, začala se smát. U nás totiž fyzické tresty nikdy nefungovaly. Od té doby mě moje starší sestra nenávidí. Vlastně nenávidí mě od té doby, co jsem jí televizním ovladačem rozsekla hlavu.

Moje záliby byly zpěv, psaní, tanec a nic nedělání. Studijní typ jsem doopravdy nikdy nebyla. Pak přišla ta otázka, jaké si zvolím povolání. Do školního slohu jsem napsala, že chci být zpěvačkou, žokejkou, nebo vojákem z povolání. Učitelka mi pod to červenou propiskou napsala, ať uvažuji reálně, že toto přeci nejsou žádná normální povolání. Tím mě naprosto šokovala, tak jsem jí odpověděla, že to teda ne. Že to jsou naprosto normální povolání. Jenže ta si pak stěžovala rodičům.

A nakonec mi vybrali povolání pro mě naprosto nepřijatelné - kuchařka. Kuchařka. Nikdy nezapomenu na to ráno, kdy mě můj otec musel odtrhávat od čela postele, kterého jsem se odmítala pustit. Bohužel byl silnější a do té pěkné školy mě prostě dotáhnul. Tak to jsem já, holka, která si přála být žokejkou, zpěvačkou, nebo vojákem z povolání. Vždycky v malérech, neustále snící o lepším životě. Zavřená v kuchyni, představující si, že se stane spisovatelkou.

Autor: Dana Šantrochová | čtvrtek 27.2.2014 13:30 | karma článku: 19.54 | přečteno: 1811x

Další články blogera

Dana Šantrochová

Uplakánek, sociopat, fakan Bridget Jonesové

Můj šéf si o mně myslí, že jsem sociopat. Kolega zase, že už se nevyvíjím a moje stádium, pokemona kuchařky z restaurace Black Bridge se za rok vyvinulo zase zpátky na začátek. Přátele se mi smějí, že jsem uplakánek.

6.2.2017 v 9:00 | Karma článku: 18.04 | Přečteno: 925 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Katerina Kaltsogianni

Jsi debil, aneb zákaz souložení

Naskočila jsem do auta, protože si jeden Řek stěžoval, že moji zaměstnanci souloží na recepci. Každým rokem jsem samozřejmě čekala na nějaké nepříjemnosti nebo legraci, ale tohle! A co náš zákon? A co já?

17.1.2019 v 8:16 | Karma článku: 8.26 | Přečteno: 318 | Diskuse

Helena Vlachová

Něco pro ženy

Ve své profesi se občas setkávám se ženami, které se necítí šťastné v manželství či v partnerském vztahu, nebo zažívají rozchod s partnerem.

17.1.2019 v 6:38 | Karma článku: 9.72 | Přečteno: 237 | Diskuse

Tadeáš Firla

Čím víc budeš zticha, tím víc toho uslyšíš

"Mnozí umírají protože nikdy nepotkali někoho, kdo by jim prokázal úctu a lásku, kdo by se jim cele věnoval a vyslechl je".

17.1.2019 v 3:40 | Karma článku: 4.11 | Přečteno: 106 | Diskuse

Jakub Beznoska

Je Jan Palach hrdina?

Dnes si připomínáme smrt studenta Jana Palacha, který se upálil na protest proti sovětské okupaci. Je opravdovým hrdinou? Nemyslím si...

16.1.2019 v 23:03 | Karma článku: 28.66 | Přečteno: 725 | Diskuse

Zuzka Součková

Obědy zdarma pro všechny

Tak, děti, jdeme na oběd, máte ho zadarmo. Ale, pančelko, já nechci, mně ty obědy v jídelně nechutnají," řekne Maruška, otřese se hrůzou při vzpomínce na včerejší oběd. Nebylo to sice jídlo pro gurmána, ale bylo teplé a zdarma.

16.1.2019 v 19:39 | Karma článku: 35.53 | Přečteno: 1134 | Diskuse
Počet článků 6 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1770

....potížistka....

Najdete na iDNES.cz