Mířím do Bohnic!

27. 09. 2013 12:47:33
Každé ráno mi v šest zazvoní budík. Jako vždy vyskočím z postele a vykřiknu „Huráááááá...“ Stejně tak jako to dělají lidé v reklamách na ovesnou kaši, či jiný zdravý produkt. Poté si obleču svojí běžeckou výbavu, dvě hodiny pobíhám městem, vrátím se domů, cítím, že mám skvělou kondici, podívám se do zrcadla na své ploché břicho, pochválím se a dopřeji si vydatnou snídani. Nevěříte mi? Snad ani nemusíte :-)

Každé ráno, mě budí hlas mé matky, jako vždy kolem desáté chcíple vstanu z postele a nahlas vykřiknu „Bože“. Poté, neudělám vůbec nic a cestou do kuchyně podlézám zrcadlo, pro jistotu, abych se nedej Bože nezahlédla a šokem nezemřela. V kuchyni vylovím jedno jablko, banán, a pomeranč. Všechno rozsekám na pidi kousky kuchyňským nožem, vložím do mixéru a přidám trochu vody. Když už to konzistencí začíná připomínat zvratky, veškerý obsah mixeru naliju do vysoké sklenice, poté další dvě hodiny, se to se vší nechutí snažím strávit. Následovně se společně s nafouklostí a bolestí břicha dobelhám do koupelny.

Napustím vanu, přidám spousty pěny. Hledám svůj indický šampon Vatika, po důkladné analýze celé koupelny zjišťuji, že šampon dostal nožičky a odkráčel do koše. Poznámka pro otce:
Můj drahý šampon na vlasy se nepoužívá jako pěna na holení, sprchový gel, a už vůbec ne jako šampon na mytí našeho psa
Nevadí, místo Vatiky použiju nějaký obyčejnější.
Ležím ve vaně a je mi dobře, pro mě je vlastně vana takovej můj milááášek. Kdybych nevěděla, jak to v přírodě chodí, věřila bych tomu, že mě do vody vyprdla nějaká žába, já pak připlavala na břeh, narostly mi končetiny, a z nějakého divného důvodu jsem došla až k nám před práh. Já si totiž ve vaně připadám jako doma. A to doslovně. Nebudu vás nudit, tím co všechno je možný ve vaně dělat. Radši, začnu s příběhem, který má právě s vanou dost společného :-)

Dejna

Mířím do Bohnic

Píše se leden 2013 :D (vždycky jsem to chtěla takhle napsat)

Každá vesnická holka nemusí chodit na ples. No to si piš, že musí! Je to její povinnost!

Říká mi moje kolegyně v práci. Ale jdi, odpovím. Když jsem v osmnácti šla na svůj první ples, byla to hotová katastrofa!

Připadala jsem si jako popelka, až na to, že můj princ se ožral už před plesem a nakonec vůbec nedorazil.

Po té jsem celou noc protančila s učitelem fyziky, upozorňuji na to že mu bylo něco přes 50! Pak jsem se opila tak, že mě nějací kluci našli na zastávce zvracet, odvezli mě k sobě domů, a já o sobě ráno vůbec nevěděla.

A nesmím opomenout to, že mě v těch drahejch lodičkách od Bati tak hrozně bolely nohy, že jsem je cestou na tu zastávku někde zahodila.

No popravdě, se mi tam vůbec nechtělo. Bylo to chvíli po rozchodu s mým indickým přítelem, v té době jsem nechtěla alkohol ani vidět. Zrovna jsem se přistěhovala zpátky ke svým rodičům. Dlouho jsem bydlela v Praze, takže jsem tu už neměla skoro žádné přátele. Takže, abych to nezdržovala. Nakonec jsem se nechala přesvědčit přítelkyní svého nejlepšího přítele, a vzala si od ní lístek na její maturitní ples. (Chyba)

Vyzvednout mě přišel, její nejlepší přítel. Vypadala jsem docela hezky, tím svým indickým způsobem. Všechny jsem je pozdravila, a najednou, už ani nevím jak, jsem byla úplně sama, ten kluk který se mi líbil, celou noc pronásledoval svojí bývalou přítelkyni, (kamarádi) se někam rozutekli, a já si začala připadat pitomě. Tož, proklela jsem je všechny do sedmého kolena a rozhodla jsem se to pořádně rozjet sama ve velkém, (vrhla se na první bar).

Pila jsem, tancovala s cizinci, nechávala jsem se od nich zvát na drinky. Litovala se a brečela. Pak jsem dokolečka, po sále hledala svoje věci. Poslala všechny (kamarády) do pr.....

Odšourala se domů. Zavřela se v koupelně, rozbila kliku. Vzteky, ze sebe sundala šaty, napustila vanu a...

Ráno jsem se probudila nahá v obýváku. Máma dramaticky, pochodovala z kuchyně do obýváku, a tak stále dokola. Pak náhle spustila. Máš nějaké osobní problémy nebo co? Cože? Odpověděla jsem (vůbec jsem totiž netušila, o čem to mluví.) Jo tak ty nevíš? Proč si sakra, chtěla spáchat sebevraždu, vybalí na mě. Sebevraždu opakuji?

Asi ve čtyři ráno, jsem z koupelny slyšela hrozný rámus, byla to rána jako z děla! Slyšela jsem puštěnou vodu, našla jsem tě na zemi, pod přetékající vanou. Myslela jsem, že jsi mrtvá, tak jsem začala křičet na tvého otce, aby zavolal sanitku, ten vstal z postele a zkonstatoval to slovy: „Sakra, takhle na šrot jsem nikdy nebyl ani já, ta holka bude asi po mně.“ Naštěstí jsme zjistili, že dýcháš tak tě táta profackoval a přenesl do obýváku. No teda! To je hustý, řeknu se smíchem, ale máma ta na mě hodí vražedný pohled. Uklidním jí tím, že jsem se rozhodně nechtěla zabít a s tátou si plácnu, ještě ho sprdnu za to, že mi neudělal fotku.

Když jsem šla později, na další ples s přáteli, všechno bylo v naprostém pořádku, když jsem přišla domů, máma na mě do koupelny volala. Dano? Jsi v pořádku? Odpověděla jsem jí slovy: „Ano jsem ve vaně, ne pod ní“ :-)

Autor: Dana Šantrochová | pátek 27.9.2013 12:47 | karma článku: 21.73 | přečteno: 1442x

Další články blogera

Dana Šantrochová

Uplakánek, sociopat, fakan Bridget Jonesové

Můj šéf si o mně myslí, že jsem sociopat. Kolega zase, že už se nevyvíjím a moje stádium, pokemona kuchařky z restaurace Black Bridge se za rok vyvinulo zase zpátky na začátek. Přátele se mi smějí, že jsem uplakánek.

6.2.2017 v 9:00 | Karma článku: 18.04 | Přečteno: 925 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Tadeáš Firla

Je dobré občas zastavit, nebo alespoň přibrzdit

Když jedeme po dálnici, tak si člověk neuvědomí rychlost, kterou se pohybuje, až tehdy, když sám zastaví. Nikdo není schopen zpomalit tento nepřetržitý tok vozidel.

17.1.2019 v 9:24 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 47 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Jsi debil, aneb zákaz souložení

Naskočila jsem do auta, protože si jeden Řek stěžoval, že moji zaměstnanci souloží na recepci. Každým rokem jsem samozřejmě čekala na nějaké nepříjemnosti nebo legraci, ale tohle! A co náš zákon? A co já?

17.1.2019 v 8:16 | Karma článku: 11.15 | Přečteno: 650 | Diskuse

Helena Vlachová

Něco pro ženy

Ve své profesi se občas setkávám se ženami, které se necítí šťastné v manželství či v partnerském vztahu, nebo zažívají rozchod s partnerem.

17.1.2019 v 6:38 | Karma článku: 10.20 | Přečteno: 282 | Diskuse

Tadeáš Firla

Čím víc budeš zticha, tím víc toho uslyšíš

"Mnozí umírají protože nikdy nepotkali někoho, kdo by jim prokázal úctu a lásku, kdo by se jim cele věnoval a vyslechl je".

17.1.2019 v 3:40 | Karma článku: 4.77 | Přečteno: 111 | Diskuse

Jakub Beznoska

Je Jan Palach hrdina?

Dnes si připomínáme smrt studenta Jana Palacha, který se upálil na protest proti sovětské okupaci. Je opravdovým hrdinou? Nemyslím si...

16.1.2019 v 23:03 | Karma článku: 29.15 | Přečteno: 774 | Diskuse
Počet článků 6 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1770

....potížistka....

Najdete na iDNES.cz